Janoušek, Emanuel

archivář

Narozen 16. října 1897 v Kamenném Malíkově u Jindřichova Hradce, zemřel 4. srpna 1970
v Třešti. Profesor, archivář, historik a polonista. Od roku 1921 působil jako úředník ve Státním archivu zemědělském v Praze. Věnoval se polským dějinám, zejména období první světové války
a obnovení polského státu, polsko-litevským vztahům, dějinám českého zemědělství a dějinám selského stavu. Jeho historické práce byly spíše populárně-naučného charakteru
než odborně-vědeckého.

Pro národopis je cenná jeho studie Raabisace na panství karlštejnském.[1] Několik prací věnoval výzkumu archiválií feudálních velkostatků a metodologii zpracování tohoto typu pramene.[2] Do Ohlasu od Nežárky přispěl studií Živá minulost na vsi. Úvahy nad starou gruntovní knihou Kost. Radouně, kde podrobně popsal způsoby hospodaření, proměny vesnice, zástavby a plužiny.

 



[1] Raabisace na panství karlštejnském. In: Od pravěku k dnešku. Sborník prací z dějin československých k 60. nar. Josefa Pekaře. Praha 1930.

[2] Např. Poznámky k metodě studia vývoje živočišné výroby na feudálním velkostatku v 17. a 18. století.  Historie a musejnictví 3, 1958, s. 11-38; Nové příspěvky ke studiu feudálního velkostatku v 16. století.  Historie a musejnictví 2, 1957, č. 2, s. 95-124; Popisy státem spravovaných panství z XVIII. a XIX. století jako vlastivědný pramen.  In: Přátelé čsl. starožitností svému učiteli, k šedesátinám univ. prof. Dra J. V. Šimáka. Praha 1931, s. 217-230.